Antonín Dvořák: Slovanské tance pro klavír na čtyři ruce

• O projektu
• Fotogalerie
• Objednávka >

O projektu

Rok 1877 byl v životě a umělecké kariéře Antonína Dvořáka (1841-1904) velmi významný: šestatřicetiletý skladatel, který měl na svém kontě už poměrně velký počet skladeb včetně čtyř oper, pěti symfonií, klavírního koncertu, osmi smyčcových kvartetů atd., byl stále poměrně málo známým pražským hudebníkem. Většina jeho velkých děl nebyla dosud provedena. Vědělo se spíše o skladbách drobnějších a příležitostných. Jednu takovou zkomponoval Dvořák rok předtím (1876) pro účely soukromých hudebních dýchánků v rodině pražského obchodníka Jana Neffa a nazval ji Moravské dvojzpěvy. Tyto půvabné skladby vzbudily mezi Dvořákovými přáteli nadšení a skladateli dodaly sebevědomí: v roce 1877 Dvořák přiložil partituru Moravských dvojzpěvů k žádosti o rakouské státní stipendium. I ve Vídni dílo vzbudilo zájem a obdiv - zejména u J. Brahmse, který byl členem poroty. Brahms doporučil dílo k vydání „svému“ berlínskému nakladateli Simrockovi, jehož vydání vlastně položilo základy Dvořákovy skladatelské slávy a zasloužilo se o její rychlé rozšíření do mezinárodního prostoru. Od Simrocka přišla vzápětí další zakázka na sérii tanečních skladeb ve slovanském duchu po vzoru Brahmsových Uherských tanců pro čtyřruční klavír.

Dvořák se s nadšením pustil do práce: v březnu až květnu 1878 vytvořil první řadu svých Slovanských tanců op. 46. Vyšel přitom z umělecké stylizace lidových tanců, v této první řadě převážně českých: dílo zahajuje energický furiant (Presto, C dur), v tempu mírně rychlém následuje lyričtější tanec inspirovaný patrně ukrajinskou dumkou (Allegretto scherzando, e moll), jako třetí v pořadí se poprvé objevuje polka inspirovaná krajovou variantou nazývanou „kucmoch“ nebo též „klatovák“ (Poco allegro, As dur) a čtvrté místo patří lidovému menuetu neboli třídobé sousedské (Tempo di minuetto, F dur). Pátý tanec je vitální jiskřivá skočná (Allegro vivace, A dur), následuje druhá stylizace sousedské (Allegretto scherzando, D dur) vystřídaná druhou stylizací skočné s nápěvem české lidové písně „Tetka, kam jdete” (Allegro assai, c moll). Celou první řadu pak znovu uzavírá furiant (Presto, g moll). Dvořák vystavěl jednotlivé tance v přehledné třídílné formě s kontrastním středním dílem, a přesto se dokázal vyhnout pocitu stereotypu: jistě i zásluhou svěží, nevyčerpatelné melodické invence tak každý z tanců představuje svéráznou individualitu. V létě téhož roku Dvořák první řadu svých Slovanských tanců instrumentoval pro orchestr. Dílo se setkalo s ohromným úspěchem, finančně z něj ovšem profitoval nakladatel Simrock. Dvořákovi vyplatil jednorázový honorář 300 marek a sám pak postupně vydělal milióny. Důležitější pro Dvořáka byl však prudký vzestup jeho skladatelského věhlasu. Simrock totiž takřka okamžitě žádal Dvořáka o druhou řadu Slovanských tanců. Jenže skladateli se do pokračování dlouho nechtělo, v jedné z jeho písemných odpovědí Simrockovi čteme: „Dělati dvakrát totéž je zatraceně těžké. Pokud k tomu nemám pravé nálady, nemohu nic dělati. Nutit to přec nelze…“ Ke kompozici druhé řady Slovanských tanců tak Dvořák přistoupil až po osmi letech: v létě 1886, po dokončení oratoria Svatá Ludmila, vytvořil jako „oddechové” dílo druhou řadu Slovanských tanců op. 72. Tato řada více reflektuje tance jiných slovanských národů: zahajuje ji ohnivý slovenský odzemek (Molto vivace, H-dur), po němž následuje lyrický obraz ve formě polského mazuru (Allegretto grazioso, e-moll). Ve třetím (jedenáctém) tanci se Dvořák ještě jednou inspiroval českou skočnou (Allegro, F dur) a v tanci následujícím se podruhé setkáváme s ukrajinskou dumkou (Allegretto grazioso, Des dur). K pátému (třináctému) tanci přivedla skladatele vzpomínka na lidovou „špacírku”, kterou vídal tančit za svých pobytů ve Vysoké u Příbrami (Poco adagio, b moll). V šestém (čtrnáctém) tanci nalezneme ohlas polské polonézy (Moderato, quasi minuetto, B dur), po níž následuje rychlé a ohnivé srbské kolo (Presto, C dur). Závěr celého díla vyřešil Dvořák - možná trochu překvapivě, umělecky však nesmírně přesvědčivě - tancem pomalým, který však vyniká hloubkou a vroucností svého lyrického výrazu. V jeho základu se opět ozývá česká sousedská (Lento grazioso, quasi tempo di valse, As dur). Ještě v zimních měsících 1886 Dvořák druhou řadu Slovanských tanců, která má v sobě oproti té první více lyrismu a místy i melancholie, instrumentoval. Spontánní vzlet a efektnost první řady se ve druhé propojuje s pokročilým skladatelským mistrovstvím a obě řady se takto přímo ideálně doplňují.

Ačkoli byly Slovanské tance původně určeny čtyřručnímu klavíru, a to především pro soukromé nebo salónní prostředí, daleko častěji se provádějí v orchestrální verzi. Zájem o aktivní amatérské provozování hudby totiž začal, mimo jiné i v důsledku rozvoje gramofonového průmyslu, od počátku 20. století rapidně klesat. Interpretace hudby se tím výrazněji než předtím posunula do sféry profesionálního koncertního provozu a v jeho rámci si koncerty pro čtyřruční klavír nevybudovaly tak silnou tradici. Podobně je tomu i s nahrávkami: ani zde nemohou snímky čtyřruční klavírní verze Slovanských tanců konkurovat doslova záplavě nahrávek orchestrálních. Tím se ovšem na druhou stranu otevírá prostor pro další počiny v této oblasti. Jedním z nich je právě i tento snímek. Jde o záznam ze znamenitého koncertního provedení Slovanských tanců Ivanem Klánským a Lukášem Klánským, které se v rámci cyklu Světová klavírní tvorba konalo dne 2.11.2013 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina.

Jaromír Havlík

Ivan Klánský (1948) patří pro svůj mimořádný talent a pozoruhodné interpretační umění k předním představitelům současného českého i zahraničního koncertního života. Již během studia na Pražské konzervatoři jako žák prof. Valentiny Kameníkové zahájil sérii vítězství a laureátství na mnoha významných mezinárodních klavírních soutěžích a pokračoval v nich i později jako posluchač pražské HAMU ve třídě profesora Františka Raucha.

Jako sólista vystupoval často s Českou filharmonií na koncertech v Německu, Anglii, Španělsku, Japonsku a USA. Z mnoha CD můžeme zmínit soubornou nahrávku díla Bedřicha Smetany. Na světových koncertních pódiích dosahuje vynikajících úspěchů nejen jako sólista, ale i jako člen úspěšného klavírního tria Guarneri trio Prague. Spolupracuje také s řadou dalších komorních souborů a s předními domácími i zahraničními koncertními sólisty. Jeho repertoár obsahuje téměř všechna stěžejní díla světové klavírní literatury a jako vynikajícího interpreta ho poznalo obecenstvo v koncertních síních všech světadílů. Zasedá v porotách mezinárodních klavírních soutěží a působí s velkými úspěchy také pedagogicky - v současné době působí na Akademii múzických umění v Praze.

Mezi žáky Ivana Klánského patří i jeho syn Lukáš. Spolu nastudovali a uvedli při různých příležitostech některá díla pro dva klavíry s doprovodem orchestru i pro klavír na čtyři ruce (W. A. Mozart, C. Saint-Saëns, G. Fauré). Výjimkou nejsou ani obě řady Dvořákových Slovanských tanců, které v jejich interpretaci mnohokrát zazněly na četných koncertních pódiích.

Lukáš Klánský (1989) se poprvé objevil na koncertních a soutěžních pódiích již v osmi letech. Pražskou konzervatoř ve třídě prof. Evy Boguniové absolvoval provedením Chopinova klavírního koncertu f moll v pražském Rudolfinu a následně i samostatným recitálem. Ve studiích pokračuje na HAMU v Praze ve třídě svého otce Ivana Klánského. Během posledních jedenácti let se zúčastnil mnoha národních i mezinárodních klavírních soutěží, na nichž získal převážně první ceny - Karl Drechsel Fördepreise 2007, Beethovenův Hradec 2007, International Rotary Piano Competition 2012. Mezi jeho velké úspěchy patří titul laureáta na Mezinárodní klavírní soutěži F. Chopina v Darmstadtu z října 2013 a I. cena na Mezinárodní soutěži J. Brahmse v rakouském Pörtschachu, které se v září 2014 v oboru komorní hra zúčastnil s klavírním triem Lobkowicz trio.

Koncertuje sólově i jako komorní hráč v tuzemsku i v zahraničí. V roce 2009 nahrál své debutové profilové CD s díly J. S. Bacha, L. van Beethovena a F. Chopina.

V roce 2012 pak natočil s Pražákovým kvartetem Glinkův sextet pro renomovanou společnost Praga Digitalis. Vystupoval na významných mezinárodních festivalech, jako je například Pražské jaro, Svátky hudby Václava Hudečka, Chopinův festival v Mariánských Lázních, Talichův Beroun nebo Concentus Moraviae. V komorním cyklu České filharmonie se představil recitálem složeným z děl Fryderyka Chopina.

Lukáš si přes své mládí získal uznání profesionálů i širšího publika nejen v České republice a právem je řazen k nejvýraznějším osobnostem mladé české klavírní generace.

Objednávka